Červen 2009

Pocit

21. června 2009 v 21:07 | Cherryll |  Výplody mé temné duše (povídky,...)
Seděla ve vlaku. Měla cíl, věděla kam jede, ale nejradši by tam zůstala ležet na sedačce, poslouchat písničky ze svojí mp3 a utápět se v myšlenkách. V myšlenkách, které byli chvíli chmurnější a temnější než ta nejčernější tma a za chvíli zase jasné a bílé jak sluneční svit. Ty temné bohužel převládaly. -Rammstein-Mutter- u týhle písničky si vždycky její duše odpočine, je to její nejoblíbenější..-Evanescence-tohle už je něco jinýho, melancholická melodie jejich písniček ji vždy nutí přemýšlet, do mozku se jí začíná vkrádat temnota..-Divokej Bill-Pocit-melodie v ní sice nevyvolává žádné pocity, zato slova ano. Jak ráda by jim nerozuměla.

...jeden je veselej druhej je smutnej...

že by dvě části její osobnosti, optimista a pesimista, anděl a ďábel, světlo a tma??

...asi takovej pocit, jako je bodnutí nože...

těchhle pát blbých slov v ní vyvolalo představu ostří, lesknoucího se ve svitu měsíce, pak lehký větřík jak prorazilo vzduch a nakonec bolest a krev a slzy, jak proniklo trikem, pak kůží, lehce prošlo mezi žebrama a přes osrdečník a nakonec propíchlo srdce, ze kterého začala silným proudem týct krev. A kdo stál na druhé straně pomyslného ostří? Kdo ho vedl?? Odpověď není těžké uhádnout. Přece ten tajemný Pan X. Do kterého je zabouchnutá, po kterém touží, který jí způsobuje tu bolest na duši.

...to žene mi do očí slzy...

to snad ne, přece se nerozbrečíš!!! okřikla se, zdá se že to pomohlo, jen pár kapek orosilo řasy a pár jich skáplo na černou bundu

...Feťák co hledá zlatou, nemůže za to, že nepřestává se trápit...

ano ona taky hledá, hledá lásku a taky se nepřestává trápit, ale stojí jí to za to?? není přece jenom mezi ní a feťákem rozdíl, že si za to ůže sama? Ne není!! Jistěže ne! Své city přece jen tak neovlivníme.

...jeden je veselej, druhej smutnej, šeptá směj se...

už na to přišla, veselej její lepší já, možná spíš její intuice, šeptá jí směj se, ještě je naděje, ještě není nejhůř, za každým mrakem jednou vyjde slunce. Nemrač se, nebreč, netrap se a žij a užívej si života dokud to jde.


Ach ta láska nebeská...nebo spíš pekelná???

13. června 2009 v 22:28 | Cherryll |  Moje maličkost =)
Mno poslední dobou můj "milostný" život nabral nové obrátky. Chtěl, teda pořád chce se mnou chodit jeden spolužák, ale já s ním ne protože se mi nelíbí a navíc mám ráda někoho jinýho. Tak sem mu to narovinu řekla. Prvně to vypadalo, že to vezme dobře, ale pak začal psát do komentů na icq, věty jako: ,,Depka jak sviň!" nebo ,,Jednostranná láska je nejdebilnější věc!" Vím že to mnohým z vás připadá spíš směšný, ale já si teď zase připadám jako děsná mrcha, asi taky proto, že s ním nechci chodit kvůli tomu jak vypadá. A taky proto, že s tím dotyčným mým vysněným je to jistý asi tak stejně jako, že já sem normální. Tzn. málo. Všichni mi říkaj to chce čas, nech to volně plynout. Ale já už to prostě nemůžu vydržet nechat to volně plynout, i když vím že pak věci jen zhorším, nejde to. Prostě potřebuju, aby se věci zase pohnuly, a taky potřebuju vědět na čem sem, abych zase mohla normálně fungovat. Když znova přejdu k tématu vzhled. Vím, že by nám na vzhledu nemělo záležet, ale musíte uznat sami, že i když se často chvástáme tím, že nám na tom jak protějšek vypadá vůbec nezáleží, tak sami tušíme nebo si v praxi vyskoušíme, že to není zas tak docela pravda. Jednoduše není to ta nejdůležitější věc, ale přesto se na ní ohlížíme, přece byste nechodili s někým, u koho by se vám zvedal kufr dycky když byste se líbali nebo byste museli myslet na někoho jinýho, s někým kdo by vás ani trochu tělesně nepřitahoval. Jak je u vás důležitý vzhled??? Fakt sem asi Mrcha první třídy, ale nwm co s tim.
Láska je opravdu nejzvláštnejší cit. Způsobuje nejvíc štěstí a zároveň nejvíc smutku. Může bejt nebeská i pekelná.




Slohovka

6. června 2009 v 15:03 | Cherryll |  Úvahy
Minulej tejden sme psali slohovku. Tak mě napadlo, že bych jí sem na blog mohla taky dát. Měli sme asi 5 témat já psala na téma Dobré slovo a je to úvaha.
P.S. nenechte se pls pls odradit, tím jak je to nechutně spisovný, je tak kvůli učitelce, aby zase neměla hemzy jak je to napsaný, někde sem to stejně nemohla vynechat

Dobré slovo. Co to vlastně je dobré slovo? Někdo by řekl, že je to jen skuoina hlásek, které se proderou z krku do úst. Ústa se otevřou a zazni těchto pár hlásek spojených k sobě v slovo. Ale není v tom něco víc? Jistěže, ano! Někdo tyto hlásky záměrně takto poskládal. Tak aby vyjádřil, onu skutečnost. Není to, ale jen zvukový jev, je to signál. Signál, že jsme udělali něco dobře, že nejsme úplně k ničemu, jak si o sobě někteří často myslí, že nás má někdo rád. Je znamením uznání, pochvaly a lásky nebo přátelství. Podle mě je slyšet dobré slovo, jedou ze základních psychologických potřeb lidského života. Ale neměli bychom ho jenom slýchávat, ale táké bychom se neměli bát ho řlíkat. Vždyť říct někomu dobré slovo je mnohdy příjemnější, než ho slyšet. Stejně jako my potřebujeme uznání, i okolí potřebuje uzání naše. Když se budeme mračit a házet po ostatních jedovaté pznámky, tím si oblibu a uznání ostatních nezískáme. Ano, jedovaté poznámky jsou také nezbytné, ale měli bychom je říkat méně než slova dobrá.
Myslím, že by nebylo na škodu říkat častěji dobrá slova. Kdyby si milenci častěji říkali: ,,Miluji tě!",; kdyby rodiče více říkali svým dětem: ,,Máme tě rádi!",,,No vidíš jak jsi šikovný/á!",,,Chválíme tě!" ,,, Jsme na tebe hrdí!", nebo kdyby naopak něco podobného říkali děti svým rodičům. Místo toho jsou často slýchína slova typu: ,,Nenávidím vás!",,,Ty seš úplně k ničemu!",,,Z tebe nikdy nic nebude!",,,Seš úplně blebej/blbá!". Přitom k tomu satčí pramalá práce hlasivek a něčeho co je složí dohromady tak, aby vzniklo přesně to slovo co máme na srdci. A co to způsobí štěstí a lásky nebo naopak neštěstí, zloby a nenávisti. Také je důležité, aby slova byla přiměřená činům, toho komu je říkáme. Třeba kdyř budeme mít syna/dceru, který bude děsný parchant, bude domů nosit blbé známky a budou s ním jen problémy, tak mu neřekneme: ,,Ty si ale šikovný/á. Jsme na tebe tak hrdí.!" nebo když budeme mít rodiče co nás budou týrat a ponižovat, tak jim taky neřekneme: ,,Mám vás moc rád/a!".
Ani já nejsem žádná vyjímka, jsem prostě člověk. Ráda slýchávám dobrá slova, kterých se mi, tedy aspoň ze strany rodičů dostává dostatek. Ale občas, když se na sebe dívám do zrcadla a snažím spíše se dívat do své duše než na svůj zevnějšek, si říkám, že bych se taky mohla více smát než mračit, říkat více dobrých slov než těch jedovatých. Že bych měla jiným způsobem ovládat svoje hlasivky.


P.S. k tej anketě pokud budete chtít dát odpoˇv něco mezi, tak mi pls do komentů napište mezi čím