Listopad 2009

Stíny ze sna - část 2

5. listopadu 2009 v 20:59 | Cherryll |  Výplody mé temné duše (povídky,...)
S výkřikem se probudila a posadila se na posteli v skrz naskrz propoceném pyžamu. Těžce oddechovala a s úlevou se dívala po pokoji. Zase ten sen. Od tragické prvomájové noci uplynul už týden a ona za tu dobu naspala sotva pár hodin. Každou noc ji pronásledoval obraz té příšery. ,,Takhle to dál nejde!!" okřikla se v duchu. Přestože byly dvě hodiny ráno, sedla si ke stolu vzala skicák a uhel a tvář toho onoho nakreslila, pak ještě celou postavu a detaily rukou. Kreslit uměla dobře, kresby vypadaly jako živé. Tu noc už ale neusnula.
Hned druhý den si našla kontakt na nějakýho magora co se o tyhle věci zajímá a sjednala si s ním, teda vlastně s ní schůzku.

Když přišla do místnosti, zasáhl ji do nosu ostrý sladký pach sušených bylin, čaje a kadidla. Místnost byla tmavá a osvětlovalo ji jen ponuré plápolání svíček, všude po stěnách a ze stropu vysely podivné předměty, byliny, amulety apod. Uprostřed malé místnosti stál stolek a za ním seděla žena v černých šatech a s dlouhými černými vlasy, vypadala jako vytržená z fantaskního příběhu jak z jiné reality, jako by vůbec nepatřila sem do 21.století. Zjevení. ,,D-d-dobrý den" vykoktala ze sebe dívka. Zjevení neřeklo ani slovo jen ukázalo rukou na židli naproti ní. Dívka se posadila. Zjevení kývlo hlavou na znamení, aby mluvila. Dívka tedy vytáhla své kresby z tašky a ve stručnosti jí vylíčila co se stalo. Opět bez hlesu vytáhlo stáré plesnivé a zaprášené desky a začalo v nich listovat. Pak dívce podalo otevřenou knihu a prstem ukázalo na odstavec. Divka začala nahlas číst, asi aby věřila že to co čte je opravdu pravda.

Humanoid (dívka se zasmála tomu trapnýmu názvu, kterej byl jak z nějaký béčkový sci-fi)

je slepá zakrnělá vývojová větev člověka, která se vyvíjela nezávisle na něm. Humanoidé žijí v hlubokých lesích jeskyních a podzemmních norách. Jejich šedá kůže není schopna snést sluneční světlo, proto vylézají až v noci. Živí se krví a z toho důvodu jsou mylně zaměńováni s upíry. Končetiny jsousilné a mohutné, aby mohli lépe lovit velkou zvěř. Je nespornou pravdou, že to jsou inteligentní tvorové a mají rozvinuté i složité společenské uspořádání podobné uspořádání lidí. Čím se, ale od naší psychyky výrazně liší je nezvladatelná agrese a nenávist k ostatním tvorům.

,,No to je sice moc zajímavý, ale já pořád nechápu proč zabili mýho kamaráda???" vykřikla nešťastně dívka.
,,A udělali ještě něco zvláštního neobvyklího, co by podle tohohle popisu udělat neměli??"
řeklo Zjevení a jeho hlas zněl, tak nějak neurčitě, neutrálně, připomínal vám hlas tisícu různých lidí.
,,Já já nevím, asi ne. Vlastně jo vzali trochu jeho krve do zkumavky, prý na vzorek."
Zjevení si náhle stouplo, že drclo do stolku až oba svícny co na něm stály s řinčením spadly na zem. Dívka se lekla a málem vykřikla.
,,To sem si mohla myslet. Měla sem to předvídat." řeko Zjevení.
,,Co? Co ste měla předvídat?"
,,Budou se snažit udělat ,,lék", aby byli imunní proti světlu."
,,A to vadí??"
,,Tos to nečetla pořádně??? Nenávidí všechno živé a lidskou rasu nejvíc. Budou nás chtít zničit!"
,,A-a-a co mám dělat??"
,,Musíš se vypravit do hloubi lesa, najít je a ten vzorek jim vzít než z něj stačí udělat to sérum."
,,To přece nemůžu zvládnou!!"
,,Neboj dostaneš průvodce. Bude na tebe zítra čekat na okraji lesa."
,,A co rodiče?? Těm to přece bude muset být divný."
,,To už sem taky zařídila."
,,No a ..."
,,Už žádné otázky, zítra v poledne čekej u Černé studánky na kraji lesa, bude tam na tebe čekat průvodce jak už sem řekla. Pamatuj vy dva jste teď jediná naděje."
Dívka cítila, že další otázky, odmlouvání nebo poznámky už jsou zbytečné, takhle to prostě musí být. Že by osud?